Požární bezpečnost dřevostaveb

Dřevo si dnes umíme představit v mnohem širším spektru staveb než dříve – nejen u bydlení, ale také u staveb pro skladování a výrobu nebo u menších zdravotnických zařízení. Příspěvek představí oblasti, kterými se HZS ČR zabývá, aby bylo možné tento rozvoj bezpečně umožnit. Pozornost bude věnována nastavení přiměřených požadavků požární bezpečnosti, možnostem modulární výstavby i potřebě otevřené spolupráce mezi státní správou, projektanty, výrobci, investory a dalšími účastníky stavebního trhu.

Současně je však namístě střízlivě zhodnotit dosavadní zkušenosti. Při přípravě přílohy K ČSN 73 0802 byly požadavky požární bezpečnosti často označovány za hlavní překážku rozvoje dřevostaveb. Bylo to tak skutečně? Potvrdila se tato hypotéza?  Ukazuje se, že problém je mnohem širší a odstranění dílčí „překážky“ samo o sobě nestačí. Je proto legitimní ptát se, zda je problém skutečně pouze v nastavení požadavků, nebo také v připravenosti trhu přijmout skutečnost, že bezpečná, kvalitní a technologicky vyspělá výstavba něco stojí.

Smyslem příspěvku proto nebude hledat viníka, ale pojmenovat podmínky, za kterých se může výstavba ze dřeva v České republice skutečně rozvíjet.

Přednáší Daniel Miklós. 

Brigádní generál Ing. Daniel Miklós, MPA, působí u Hasičského záchranného sboru České republiky od roku 2003. Od roku 2017 zastává pozici náměstka generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost.

Během své profesní dráhy prošel klíčovými manažerskými i odbornými pozicemi v oblasti ochrany obyvatelstva a krizového řízení, včetně vedení oddělení krizového řízení a následně řízení odboru ochrany obyvatelstva a krizového řízení.

Dlouhodobě se zaměřuje na tvorbu a implementaci veřejných politik v oblasti bezpečnosti, krizového řízení a civilní nouzové připravenosti. Podílí se na přípravě strategických dokumentů a legislativy, zejména v oblasti krizového zákonodárství, a na rozvoji systému ochrany obyvatelstva a kritické infrastruktury v České republice.

Jeho profesní zájem zahrnuje systémovou odolnost státu, moderní přístupy k řízení rizik a adaptaci bezpečnostního systému na nové hrozby včetně technologických a hybridních rizik.